Klasická medicína vs. psychosomatika aneb “Na to si zvykněte“

Psychosomatická medicína je v poslední době velmi diskutovaným tématem. Mám pocit, že se lidé v tomto ohledu rozdělují na dva tábory. Jeden jí přikládá velký význam, druhý naopak věří pouze medicíně klasické a psychosomatickou stránkou problému se nechtějí vůbec zabývat. Odsouvají ji do pozadí. Osobně jsem vždy potěšena, když se o lékaři klasické medicíny dozvím, že psychosomatice přikládá značný význam, případně se jí dokonce sám zabývá. Já osobně klasickou medicínu velice uznávám a myslím si, že můžeme být jako lidstvo vděčni za to, jaký pokrok se v klasické medicíně za posledních pár let uskutečnil. Je obdivuhodné, co jsou dnes lékaři schopni provádět za výkony a jak se může mnohdy kvalita života opravdu zlepšit. Mám kolem sebe ale také  spoustu lidí, kteří trpí např. chronickými bolestmi, kdy klasické zobrazovací a vyšetřovací metody neodhalily žádný problém. Klasická medicína jim v těchto případech nedokázala pomoci a v mnohých případech jim dokonce bylo sděleno: ´´Na to si musíte zvyknout´´, případně: ´´S tím má problém každý druhý, to není nic divného´´. Začali proto vyhledávat terapii, která je stále nazývaná jako alternativní (otázka zní, co je vlastně alternativa?), a ta jim opravdu pomoci dokázala.


Myslím si, že by se psychosomatická medicína měla stát samozřejmou součástí klasické medicíny. Měla by být zmiňována jako možnost další terapie, zvlášť v případech, kdy současná medicína nedokáže pomoci. Je smutné, že se v dnešní době stále setkáváme s opovrhováním tohoto směru, snižováním jejího významu a opomíjením její důležitosti. Jsem názoru, že by lékaři měli být o tomto směru minimálně informováni a měli by být ochotni sdělovat lidem možnost této terapie. Třeba bychom tady potom měli mnohem méně ´´nemocných´´, a mnohem více spokojených lidí.